František Ronovský byl především malířem nové figurace, důsledným figuralistou, často rozměrných pláten. Počátkem 60. let prošel krátkým obdobím abstrakce. Ve svém díle se zpočátku soustředil na motivy kaváren a ženské akty, experimentoval přitom s enkaustikou. Přitahovaly ho však také motivy kalvárie a piety.
V další tvorbě ho ovlivnily zahraniční studijní cesty, část jeho díla je tak věnována např. Paříži.
V roce 1968 vystavoval na Bienále v Benátkách, následujícího roku v São Paulu.
Tyto monumentální malby jsou instalovány na řadě míst přízemí, v předsálí Grand Ballroom a také v hotelovém lobby.
